A sakra, retrospektiva, musím si otevřít nějakou vhodnou lahev, abych se nedostal do moc vzpomínajícího stavu.
Ani nevím, kdy jsem začal mrkat na projiždějící kouřící stroje, ale každopádně ve 14 jsem začal jezdit za vsí a udělal si řidičák na padesátku. Sen všech kluků - Simson nejlépe enduro - nějak nevyšel, ale jezdit jsem měl na čem - táta koupil na pojíždění do vinohradu nového Maneta Korado. Jezdil jsem na něm celkem dost (to jsem si aspoň myslel já), ale nevzpomínám si, že bych vyjel někam dál než v okruhu 50 km od domova.
Už si nevzpomínám kdy to bylo, jestli před prvním řídíčákem nebo až poté. Ale byl jsem se čvachtat na místním rybníku, když tu kolem projela červená Jawa 350. To byl asi přelom, totální zásah v mém životě. A obrovský sen, jednou takovouhle motorku mít. A ten čas přišel, řidičák jsem si dělal o prázdninách po vystudování střední školy, na auto a zároveň na velkou motorku (v 17ti, dneska už je to s těma řidičákama přece jenom složitější). Sice jsem mou vysněnou červenou 350/639 přenechal kamarádovi (neměl jsem dost našetřeno), ale možná to bylo dobře, koupil jsem v zimě 1999/2000 krásnou Jawu 350/638 v cestovní úpravě. Hnedka kvůli tomu od kamarádů dostala přezdívku Glodwing. Měli jsme perfektní bandu 350kařů, jezdilo se na společný vyjížďky, začal jsem objevovat krásy naší republiky. A to jak Česka, tak Slovenska. Já vždycky říkám, že jsem se narodil jako Čechoslovák a jako Čechoslovák taky umřu. Najezdil jsem desítky tisíc km (přesnou statistiku jsem si nikdy nevedl a vést nebudu) a jak čas plynul, sem tam se objevil v okolí japonec a sem tam některý kamarád přestal jezdit, protože 4 kola jsou pohodlnější. Já jsem autem odmítal jezdil a dělám to doteď.
V průběhu tohoto období - krásného, pionýrského - se stala jedna věc, která asi dost zamíchala s mým životem a je to taky důvod, že tu vůbec píšu. Doma jsme si mohli dovolit pořídít k počítači faxmodem a začal jsem brouzdat po internetu. Protože jsem v té době začal studoval informatiku v Brně, tak jsem se snažil vzdělávat v tom, co mě bavilo a abych si odpočinul od pitomé teorie, která mě prostě nebavila. Bavilo mě budovat a stavět, systém, který funguje a něco pro člověka dělá. Tak jsem se od jednoduchých programů a her v Pascalu dostal k vytváření internetových stránek. A protože jsem měl Jawu 350 a sem tam bylo potřeba zjistit nějaké informace, hledal jsem stránky o motorkách. Už v té době jich několik bylo, ale při procházení jedné z nich, tuším na adrese motorkari.wz.cz (nebo podobné free doméně), jsem zareagoval na inzerát o pomoci při vytváření webu. No a už jsem v tom lítal. Pak následuje celá řada událostí, která je irelevantní. Tou relevantní je to, že jsem po těžkém shánění Hondy CB 500 nakonec koupil Suzuki RF 600.
Bylo to puzzle. Sice jsem měl 600ccm, hrozný dělo, ale bylo to chyba. Nikdy jsem se na tom nenaučil pořádně jezdit, asi to ani nešlo. Kamarádi z dob začátků Jawy 350 většinou přestali jezdit (až prakticky na jednu světlou vyjímku, který s náma jezdí doteď) a na motorce se to samotnýmu špatně táhne. Sice začali jezdit další lidi (kamaráda co jsem poznal o něco později a se kterým nás teďka na BMW GS najdete často spolu), ale chtěl jsem jezdit víc, snad dál. A tak jsem se ocitl na pár akcích SCRC - a tam poznal několik skvělých lidí, se kterýma se vlastně vídám pořád (ač málo a mrzí mě, že to nemůže být častěji). Pořád jsem byl zapřísálý silničář, enduro jsem vnímal jako něco divného nevýkonného, co stojí divně moc peněz. Přesídlil jsem na školu do Prahy a protože se na RF víc pracovalo než jezdilo, vytáhnul jsem často svou věrnou Jawu 350. Oblíbil jsem si cesty na jih Čech a méně časté cesty na východ Slovenska, kde jsem měl nové kamarády ze studií. Protože nebyly peníze a s časem to bylo taky všelijaký, zůstával takový stav nestav ježdění.
No a pak jsem něco našetřil, Jawu bohužel prodal a koupil jsem Suzuki GSX-R 750. No hrozná raketa. A zase jsem se na tom nenaučil pořídně jezdit. Že já si kdysi nekoupil tu Hondu CB 500! Proto můj přistup k nováčkům je jasný - něco lehčího a méně výkonného na rozježdění, naučení, na silnější je času dost. Aspon se člověk vyprofiluje. S GSX-R se moc cestovat nedalo, rychlé ježdění mi už nic neříkalo, a tak po jedné katastrofální cestě do jižních Čech bylo rohodnuto - ten peklostroj co mi ničí zápěstí musí z domu! Podpořila to moje plánovaná půlroční studijní cesta do Tomsku, potřeboval jsem peníze a motorka by mi zbytečně stála. No a já nikam nejel. A co teď - sezónu stíhám, ale nemám na čem. A už tehdá jsem začal pokukovat po něčem, čemu se dá říkat cestovní enduro. Jel jsem se podívat na Biga - trochu rozčarování a zklamání, nevzal jsem. Následovala Honda VFR 750, nevzal jsem, katastrofální kus. Pří smutném návratu jsme koupili ČMN a já zkusil zavolat na Transalpa. V Praze, pro dnešek daleko. No a co tohle - o tom jsem kdysi slyšel, Honda NTV 650. A klučina je od Jihlavy, to máme po cestě, jedém.
Když s ní na místo schůzky přijížděl, tak se to ve mně hnulo. Hodně mi připomínala mou starou Jawu 350. Černý naháč, nízký, kardan, trošku na zůsob hledané Hondy CB 500. No nevěděl jsem jestli je to to co hledám, ale ten den jsem jel domů s novou motorkou. A byla výborná! Hrozně rád na ni vzpomínám. Nenáročná, úsporná, nemusel jsem se starat o řetěz (oó, jak já ho neměl rád), nerozbitná! Přikoupil jsem kufry, začal jsem víc jezdit, užíval jsem si nekomplikovanou motorku, která byla vždy připravená na jízdu. Trošku mi vadila přední brda, která byla slabá. A to byl syndrom každé předchozí motorky, i ty šestipístky na GSX-R asi kvůli destičkám nic moc nebrzdily. Nebo jsem za to neuměl pořádně vzít. Ale co se dá dělat, kamarád koupil krásnou Hondu VFR 750 a stíhat ještě dalšího s Ninjou 900 nebylo úplně to pravé ořechové, tak jsem dostal echo o jedné zajímavé Honda VFR 750 a za chvilku už byla v garáži. NTV teda muselo do světa.
VFR byla moc fajn. Nakonec jsme měli 3 stejné červené RC36/II. Něco projezdili, ale u mě se zase objevily problémy se zápěstím. Navíc jsem už byl ztracený pro cestovní enduro. Nešlo jinak, VFR šla do světa a já řešil co bude dál. Diagnóza byla jasná, Honda XRV 750 Africa Twin. Ale sehnat nějaký pěkný kousek za rozumné peníze, no nevím. A ten řetěz, vždyť já se o nej nemusím starat. Tak něco na způsob NTV, vyšši zdvihy, celkově pohodlnější... Že bych se znovu jel podívat na Biga? Klasiko pomóc (a děkuju!). Hotovo, vymalováno, rozhodnuto, našel jsem 3 inzeráty se starším BMW R 1100 GS a jel jsem se na ně podívat. První kousek slušný, ale jedu se podívat dál. Druhý kousek ještě zajímavější. No co vám mám povídat, černá, s kardanem, zase se něco hnulo a bylo rohodnuto. Pro některé možná vrak (najeto 99 000 km!), pro mě nejlepši motorka co jsem kdy měl. Dokonalost v každém aspektu, prostě dokonalé NTV! Pohodlná, silná, úsporná, nezničitelná, ... , ... Hnedka jsem ji jel vyzkoušet na první pořádnou větší dovolenou, do Alp, projeli jsme Rakousko, Itálii, Chorvatsko, Slovinsko - jak tam bylo nádherně. Po problémech s únikem oleje a kvůli otazníku nad přechozím servisem a stavem (po prním majiteli, serviska, žádný větší servisní úkon, jenom spotřebka) jsem ji dal přes zimu k panu doktorovi a zainvestoval pořádný ranec do výměny prakticky všeho, s čím by mohl být nějaký problém. Pak klasické období shánění doplňků, těch ideálních kufrů, oblečení (má PSÍ kožená kombinéza nebylo úplně to pravé) - no však tohle tu asi budeme probírat často. Už bylo načase konečne zakončit studia, takže jsem omezil chození do práce a školu dokončil. A potom tradá, pořádnej výlet, konečně se podívat tam, o čem jsem jenom mohl číst. Krásný týden se Zakarpandou, policajty na DAI postu, sháněním ubytování v Moldávii, koupáním v Černém moři, šílenou maršutkou do Oděsy, trojpřechodem a strachovkami na celnicích, Detroitem v Rumunsku, videokontrolami v Maďarsku... Přijel jsem, doma jsem řekl, že ten výlet na východní Slovensko byl fajn a jel se podívat na Šumavu. Ale to už se bližilo Alpské repete a přes nepříznivou předpověď jsme vyjeli. Takový mlíko jako na Grossglockneru jsem ještě nezažil. Ohromné vodní povazy v Itálii byly sakra nepříjemné. Kde je ten minulý rok, kdy bylo to přišerné vedro a azůůro. Slovinsko ale nezklamalo, na den se udělalo pěkně a to poježdění je neskutečný. No co se dá dělat, týden uběhl a já už se rychle musel přesunout na Slovensko na další akci. Tam jsem byl na motorce jediný, takže i kvůli pořád špatnému počasí se často jezdilo autem. Ale Slovensko nezklamalo, pořád je co vidět a pořád toho hrozně zbývá co ještě vidět. Po dalším týdnu rychle na sever Moravy, přesun na jeden srázek k Brnu, ale po dalším dešťovém přívalu a prakticky měsíci nonstop na motorce rezignuju a jedu domů. Úžasný měsíc, úžasné cesty a úžasní lidé.
A tak se po skocích dostávám až ke dnešku. Kvůli práci v Praze a motorce na Moravě na ježdění nezbývá moc času, ještě že bylo několik podařených víkendů. Kvůli tomu taky trošku přemýšlím nad lehčím endurem, ježdění v lese mě chytlo a BMW je mi líto, navíc na nějaký vetší bláznění na něm nemám postavu. Rád se ochomýtnu na akcích typu Mastodont, XLRally, nejsou mi cizí srazy klasické - "komerční" ani značkové, např. moc pěkný Cycliho srázek příznivců BMW GS. Když dojde na polemiku nad ideálním stojem, tak říkám, že se stejně všichni sejdeme na cestovních endurech. A moje motto jsem si půjčil od Emila Holuba: "Cesta za poznáním vzdálených krajů a kultur je nejlepší cestou do hloubi vlastního nitra."
Plány pro tento rok jsou veliké, uvidíme co z toho vyjde, očekávám náročnější domluvu se zaměstnavatelem.
Mým dlouholetým snem je podívat se do Portugalska, a když na motorce do Portugalska, tak do Fara. Jsem stejně starý jako sraz a ve stejné době i slavím narozeniny. Protože cíle mají být pořád větší, tak rád bych si jednou projel trasu dakaru s karavanou. A kdoví, třeba jednou i tu velkou cestu, hezky dokolečka dokola.
No když vidím tu haldu písmenek, tak jsem se do vzpomínání stejně nějak zavrtal. Takové stavy mám jenom jednou za delší čas, takže doufám, že vás toho zase delší dobu ušetřím. Další písmenka snad budou víc smysluplná a přispějí k tomu, že se nám tu bude pořád víc líbit. Rád bych tohle místo pojal jako studnici informací a místo setkávání lidí, kteří můžou ostatním pomoci. Ať svými zkušenostmi, radami, názory nebo náměty na další cestu. Vždyť stále platí staré otřepané "cesta je cíl"!
Od té doby si říkám "projela jsi Tiranu, projedeš už všechno" 
.
ale konec března to jistí tak tet zbírám informace na cesty . rok sem vlastnil cbr najel necelých 20 tis projel polovinu čr jeseníky ,valašsko, moravu , slovensko , nakoukl nekolikrát do rakouska víden do luise a podel hranic a to je asi vše bohužel sem splácel moto a oblekal se do moto oblečení takže na ježdění moc nezbylo . tet až mi přidělí řidičák plánuji podívat se k moři zatim netuším kudyma takže mužete radit ale bylo by to cca na 4 dní a taky chci pojezdit alpy a čechy a krkonoše taky zbytek slovenska 
. edit -jinak tet sem pořád off-road ale s ridičákem ze silnice rád odbočím cesty na nejaku polnačku a když skončí tak pokračuji dál off-road někde zase na silnici cbr mi v tomle nevyhovovala 
a Domča se proměnil v cement,cihly.tašky atd.Po 10.letech jsem si splnil sen z dob kdy jsem jezdil Dominátora a koupil Hondu XRV 750 Afrikatwin-je to super motorka,jezdim na ní jak do Prahy do práce tak na ATAV,DOFF,Drapáci,RXL-škoda,že jsem nestihl Mastodonta...no a to je asi tak o mě vše,kdo bude další... 
